NOVINKY

Ondřej píše: Takže přátelé, jediný ze sestavy Schodiště nepamatuju sedmdesátá léta. Ale jsem taky nejspíš jediný, kdo si jakž takž vzpomene, kde všude jsme letos hráli a jaké to tam bylo. Vrchní kronikář Vráťa drží celoroční podzimní spánek, tak jdu na to já.
Rok 2022 předčil naše očekávání v tom smyslu, že když začal, byli jsme si téměř jistí, že se zase nebude hrát.
Tak jsme svolali Malostranskou Besedu netradičně na osmý lednový večer s tím, že se aspoň sejdem na veřejnou zkoušku a třeba i někdo přijde, než covid pár dní poté zavře vrata do klubů. A ejhle, překvapení - ačkoliv jsme koncert inzerovali jen dva týdny předem, dorazilo šedesát lidí. A další překvapení, hrálo se krásně a hrálo se dál.
Třeba v únoru v kladenském Dundee Jamu, ne vyprodaném, ale taky jakž takž plném.

V březnu už bylo jasné, že další lockdown nebude, střihli jsme si soukromý koncert v přestěhovaném AC klubu v Hradci Králové, stále i s legendárním provozním Ivánkem, co disponuje motýlkem u krku a permanentním úsměvem ala Oldřich Nový.

Následovala oblíbená jablonecká Rampa a Milena, Slunce severu, ta má zas úsměv holky z hippie párty na kocni šedesátejch let a tenhle klub je prostě "náš".

Vašek Koubek se taky hezky směje, tak jsme ho naložili do auta a jeli si společně zahrát do Poličky, do Divadelního klubu, další štace, kde to vždycky stojí za to. Mám dojem, že Lukáš "Lulu" Zrůst byl jeden z úplně prvních pořadatelských kontaktů, které jsem před dvaceti lety získal, když jsem začínal. Má furt stejnej mail a stejnej pohodovej ksicht.
Open air sezónu jsme nakopli parádním koncertem na prosluněném Pivo a Burger festu na Karlínském náměstí přeplněném přiopilými, šťastnými občany. Ačkoliv to bylo 22. května, bylo skoro třicet stupňů, ultimátní modrojasno a silný pocit, že časy jsou zas o něco normálnější.
A když Karlín, tak i Žižkov v duchu písně Na chvíli ven. Takže následoval 9.6. venkovní koncert U Vystřelenýho voka, které se už tak nějak stalo naší stálou letní metropolitní scénou, protože genius loci jako by z onoho vymazleného undergroundového pajzlu prýštil ven silou nekonečného mládí.
11.6. Útulek fest u Ústí nad Labem, vedro jak zákon káže, před námi Mucha, s novými božími písněmi a novým bubeníkem, laťka hodně vysoko. Emilio a jeho parta si zaslouží medaili za skvělou organizaci po všech stránkách. Konečně fesťák jak má bejt.
17.6. Valašské Kumštování, Klobouky na otočku, 2x350km není med - ale za ty výhledy to stojí, všude samé zahrádky se švestkami, celý ten kraj voní pálenkou a sluncem. Na bicí zaskakoval Vítek Skalička a nikdo nic nepoznal. A tak to má bejt.
25.6. konečně "doma" v Roztokách u Jilemnice, hráli jsme až úplně nakonec, tedy po půlnoci, pro mě to byl ten den čtvrtej koncert a odměna. Roztockých rowdies plný parket, nálada výbušná, pohyblivá, maximálně letní, všichni řvali refrény jak kdybychom byli Chinaski. Ale naštěstí nejsme. Až navěky!
A máme tu dvojáček v polovině července, na ságo hostující Silva Šírová. Ač uznávaná jazz woman, též důrazná znalkyně českého adroše a klubové scény včetně Schodiště, Jarouškových pódiových pohybů... vtipná holka, co umí hrát. První koncert v podvečer na Bioslavnostech ve Starém městě pod Sněžníkem spolu s Vaškem Koubkem (tradičně i několik písní dohromady) a Hromosvodem, po nás Tatabojs. My čekali jaro a zatím přišel mráz a trochu i déšť. Ale cajk, měli tam střechu pro kapely i pro lidi. A pak přejezd za kopec na Branná fest, po sedmi letech? Minule tam s námi zaskakoval Ondra Klímek, Cihla asi něco kdysi provedl, že tam nejezdí :) Pankáčská akce v dobrém slova smyslu, underground, ale funkční. Výtečná kapela před námi, jméno si nevzpomenu. Nejspíš stála pořadatele tak padesátkrát méně než Tatáči za kopcem, ale radost podobná. Úplně jinej druh koncertu, zas jinak zábavnej. Silva podlehla kouzlu okamžiku anebo se chtěla zahřát, v písních, kde nehrála, pogovala pod pódiem. Na sobě jsme měli úplně všechno, já i pyžamo a tři trička s krátkým rukávem, 9 stupňů, Jeseníky, léto hyyyr (deset hodin na to jsem hrál ve Varech u bazénu, kde vedro na umření).
23.7. Chotěmice. Co dodat. Nejvíc. Středobod naší sezóny a zas víc lidí než minule. Akorát já měl olbřímí kocovinu po Mňáze, se kterou jsem tam hrál den předtím a poprvé jsem zkusil, jaký to je jít po koncertě spát. Divný. Chlapci mě naštěstí nenapodobili a drželi prapor až do kuropění.
27.7. Vrchoslavice u Prostějova, svatba našeho úhlavního fanouška Pavla. Dostali jsme vínovici, to si pamatuju. A hráli jsme po dlouhé době Don Kichota a zjistili, že ho umíme líp než když jsme ho hráli furt.
5.8. Chata Prachov, v lůně Českého ráje, tropická noc, procházka mezi ztichlými pískovcovými velikány, uhrančivý místo a dobrá akce. Za rok, doufejme, zas. A nad ránem bouřka a poprvé podzim ve vzduchu, nekecám, vždycky kolem mých narozek je poprvé někde v dálce cítit, i když léto ještě nekončí.
12.8. Nostalgická myš, Šemanovice, další rajské místo na hraně Kokořínska, semaforská hospůdka, která se nedá popsat, to musíte zažít, jak tu byla řeč o Oldřichu Novém, tak tam třeba najdete jeho klobouk a taky rybářskou čapku Rudly Hrušínského nebo Šlitrův klavír a Suchýho base  - a my venku před tou krásou a léto a chutná Plznička a obří řízek s bramborovým salátem a Martin s Mirkou, pořadatelé, které chcete.
8.9. znovu Vystřelený voko a ještě víc lidí než v červnu a žižkovský finiš léta, poslední open air a pak nějak nastal předčasnej podzim a je dobře, že už jsme šli pod střechu.
30.9. Novopacké sklepy, sklepy, které jsou v podkroví, u Davida Horáčka se to hraje, tohle místo totiž hraje samo. Výbornej koncert, dorazilo aj pár roztockých a Véna Luka z kultovní kapely Zlo z jihu, někteří jsme zůstali přes noc a poseděli s Davidem, mimo jiné někdejším sjezdařským šampiónem, se kterým je radost sdílet hospodskej stůl na jednom břehu.
7.10. Dobříš, u Jindřišky, co se máme rádi a vždycky se všichni důrazně obejmeme, protože tenhle kulturáček je ještě z dob, kdy se objímalo. Před námi Zlo z jihu, nejlepší předkapela všech dob, luxusní mejdánek. Ono to zní jako že si vymýšlím, že všechny letošní koncerty byly nejlepší. Ale nějak se poštěstilo, že po hubenějších covidových letech jsme objeli kluby, kam jezdíme pravidelně, protože to tam prostě je... nejlepší. Chápeš? :)
11.11. Zlatá Olešnice v Jizerských horách, tady je Vráťovo. Svatomartinská zábava, polovina Schodiště hrdinně předvedla koncert na pět setů, neb po třech (!) čtyricetiminutovkách Schodiště následovaly ještě dvě půlhodiny formace jenprotendnešníden, Country Hell = country jukebox - já, Vráťa, Jakub na kytaru a hosté Adam Pospíšil na housle a Michal Hnátek na virbl. A nocleh na roubence, noc jsme probděli a přes den se vzbudili. Do sluníčka. Podzimního. Náramnýho.
20.11. Malostranská Beseda... občerstvený playlist, Růžovej život, Kaktus, Blbá náhoda, Holky se mnou nechtěj spát. Dobrý nápad po letech nechat chvíli spát songy, které hrajeme furt (Ze zvyku, Cigára, Černý ptáci...) a začít koncert Láhví, protože láhev osvěží, v tom jsem měl pravdu. A zahrát si takovej poklidnej nedělní koncert bez tlaků? To se líbí Ondřej Fencl.
No a 3.12. Drahov, velkolepé jihočeské finále. Ivan Vichra si zaslouží speciální poděkování, to je totiž pořadatel, který otevře hospodu, vyhlásí, že zavře až v poledne druhého dne a celou tu dobu to tam s tou partou rozličných magorů vydrží. Já bych mu dal Nobelovu cenu. I za ten parádní klub Kravín, kde tak rádi u kamen trávíme jednou za čas dlouhou podzimní noc, která začne koncertem, který zvučí Svátek a usmívá se a vlní za pultem, protože má dobrej den a ne špatnej, to se totiž mračívá. A letos jsme tam i uzavřeli tenhle povedený koncertní rok a těšíme se na příští, kdy Schodiště oslaví 40 LET!

foto Martin Šmíd

Starší novinky a kronika se nachází v rubrice HISTORIE